PaedDr. Václav Homolka

Senátor parlamentu ČR za volební obvod č.5 Chomutov

Vystoupení na 23. schůze Senátu 24.7.2014

IMG_9530.jpg
Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, v posledních desetiletích minulého století ve vyspělých zemích si začali odborníci uvědomovat potřebu srovnatelné úrovně přípravy dětí na školu a z toho plynoucí vytvoření systému předškolního vzdělávání.

Tou dobou už u nás existoval model mateřských škol, školek, dostupných pro nejširší vrstvy. A ať se nám to líbí nebo ne, Československo v té době bylo absolutní špičkou jak kvalitou svých mateřských školek, tak i procentem dětí, které je absolvovaly. Mnoho států, i vyspělých států, se námi inspirovalo. Myslím si, že navrhovaný zákon, chvátající i s nabytím účinností, není zcela dobrým krokem, i když samozřejmě osobně tu iniciativu, ač zpožděnou, v této oblasti vítám.

Vysvětlení, které podává důvodová zpráva zákona, zavádějící dětský skupiny, je jasné. Není dostatek mateřských škol, 55 tisíc přihlášených dětí už je nad rámec jejich stávající kapacity. Tato argumentace je logická a pravdivá. Ale neříká nic o tom, proč to tak je. Máme více dětí než před 20 lety? Ne, je jich méně. Jenže, a to je právě jádro problému, máme daleko méně mateřských škol. Proč? Jde o přímé i nepřímé důsledky toho, co způsobily pravicové vlády v 90. letech za silné podpory médií a celkové náklady odbourávání starých přežitků ze socialismu. O tom ostatně mluvil i kolega Škromach.

První rána dopadla jako vedlejší důsledek velké a pochybné privatizace. Chaoticky a bez domýšlení návazností privatizované podniky se urychleně zbavovaly všeho nevýdělečného. Na prvním místě mateřských škol. Dále například odborných učilišť, neboť výuka byla v konkrétním čase studia dražší v porovnání třeba s gymnázii, navíc produkovala budoucí dělníky a nám šlo spíše o výchovu elit. Dnes nám chybí kvalitní, kvalifikovaní řemeslníci, a to jen proto, že jsme nebyli schopni navázat na to dobré z minulosti.

Jen připomenu, možná pro odlehčení, že Ježíš byl jen tesařem, jen v uvozovkách, přitom ho zná celý svět.

Dalším krokem bylo alibistické rozhodnutí státu, přesunout tento horký brambor na obce. Ty už ovšem provozovaly vlastní mateřské školky a díky celé lavině obdobných horkých brambor v podobě řešení problémů bez peněz situaci nezvládaly. Takže docela přivítaly klesající populační křivku i obecné dobové výkřiky, že školky jsou typickým projevem určité nesvobody. Školky prodaly a tím zabily, jak se říká, dvě mouchy jednou ranou. Zbavily se problémů s jejich financováním a ještě získaly peníze na řešení jiných věcí.

Připomeňme si, abychom pochopili souvislosti, kdo tehdy proti školkám vystupoval. Omlouvám se za zjednodušení, ale jednak tu byli představitelé křesťanských stran, ti hlásali, že ženy mají být s dětmi doma, což znělo dobře v době, kdy mnozí věřili v rychlé všeobecné zbohatnutí a tím nepotřebnost druhého výdělku v rodině. Což má dnes hořkou příchuť právě většinou pro ženy.

Mimochodem já osobně tento názor v podstatě sdílím stále. Myslím si, pokud je to jen trochu možné, že by děti do tří let měly být v péči rodičů, jestli více matky nebo otce, to je podle mně lhostejno, podle domluvy, jak se domluví. Ale samozřejmě nejsem proti, aby byly nějaké výjimky, nebo v případě potřeby, tak jak se tento zákon připravuje, proti nejsem.

Druhou a silnější skupinu tvořily občanské pravicové strany, které prohlašovaly, že hlídání dětí je ze své podstaty typicky komerční soukromé podnikání a stát je vlastně nekalou konkurencí. Co se nepodařilo v bourání sociálního státu přímým útokem, toho se postupně dosahuje salámovou metodou. Když se nepovedlo v 90. letech dostat mateřské školky ze školského zákona, udělat z nich volnou živnost, zkouší se to nyní oklikou, kousek po kousku, začne se nenápadně bohulibým provizorním řešením momentální nouzové situace jako krok číslo jedna. Na který, tak to já vidím, naváže nutnost úspor ve veřejných rozpočtech. Že nebudou peníze na školky, už nebude tak naléhavý problém. Jsou zde přece dětské skupiny. Stačí jen ještě trochu zjednodušit byrokratické předpisy a široká nabídka nenáročných komerčních služeb na hlídání dětí bohatě pokryje poptávku. Pokud chcete víc, připlaťte si! Jde přece o vaše děti. Trochu to zaznělo už z úst jednoho z předřečníků.

Možná to vidím příliš černě, ale mám své zkušenosti se zmiňovaným řešením učilišť, kdy jsem vystupoval jako učitel strojírenského učiliště proti a byl jsem označován za starou strukturu. Možná si to někdo myslí i dneska podle mého výstupu. Nakonec jsem si vyzkoušel roli nezaměstnaného, a to právě v době, kdy manželka byla na mateřské dovolené. Takže rodina byla bez příjmu. I když jsme to ve zdraví přežili a zabezpečili jsme vlastně našemu dítěti vlastní péči do tří let věku, tak doufám, že nic podobného mně nečeká s dětmi mít děti.

Rovněž se omlouvám, pokud můj výstup vyznívá ideologicky, nemělo by to být v případě dětí zvlášť, o tom mluvil i kolega Doubrava, ale řešíme problémy vzniklé právě z ideologicky motivovaných rozhodnutí. Bohužel, tak to je.

Všichni jsme zaznamenali požadavek z Asociace lesních mateřských škol na změnu návrhu zákona o dětské skupině tak, aby došlo k nahrazení povinné registrace možností zvolit si, zda být dětskou skupinou zastřešenou státem, či dále fungovat na vlastní odpovědnost. Od Senátu očekávají když ne zamítnutí, tak alespoň jeho změnu, aby byly dětské skupiny opravdu jen – jen v uvozovkách – novou alternativou doplňující současnou nabídku.

Současné předškolní vzdělávání má systém. Má svůj vzdělávací program. Ptám se proto, jak je zajištěna kvalitní vzdělávací struktura v dětské skupině. Je pamatováno na to, že absolventi péče v dětské skupině budou pak vzděláváni v běžné základní škole? V návrhu zákona mi chybí vliv ministerstva školství, ten, který zajišťuje návaznost. Proto se ptám například na § 7 odstavec 2, kde se píše – cituji: Poskytovatel je povinen věk a zdravotní stav dětí zohlednit. Zní to samozřejmě hezky, ale nic to neřeší, pokud nebude jasně dán nejen nejvyšší počet všech dětí ve skupině, ale i nejvyšší počet těch nejmladších dětí v jedné skupině. Dále počet dětí zdravotně oslabených, a z toho pak vyplývající počet pečujících osob pro jednu dětskou skupinu. Neboť je rozdíl pečovat o 24 dětí jednoletých, nebo 24 šestiletých dětí.

Dokonce, když si to přečtete, vydedukujete, tak lze vysledovat, že lze mít na 12 jednoletých dětí a dalších 12 dětí od dvou do šesti let jen dvě pečující osoby. Nevěřím, že máme na tuto náročnou a zodpovědnou práci připravené odborníky, nebo že jsou poskytovatelé, kteří mají tyto odborníky.

Možná by bylo dobré, kdyby – pokud se to dostane a schválí – ta dětská skupina měla nějakého, nevím, jak bych to nazval dozorového úředníka, asi lépe bude znít nezávislého odborníka, který posoudí alespoň na začátku průběh péče o tyto děti ve věku od 1 do 6 let, případně do 7 let, když budou mít odloženou povinnou školní docházku. Aspoň já to tak chápu, že to bude fungovat i do těch 7 let.

Nevím, jak ministerstvo práce a sociálních věcí pojme tuto péči, zda se na dětské skupiny budou vztahovat standardy sociální péče, ale hygiena, prostorové podmínky a vybavení jsou podmínky důležité. Pochybuji, že Státní úřad inspekce právě má dostatek kompetencí k posouzení klimatu a plnění všech oblastí v oblasti o péči o děti od 1 roku do 6, popřípadě 7 let.

Další nejasný a nepříliš propracovaný je i § 8 týkající se stravování, ale o tom tady už řeč byla.

Paragraf 10 ukládá povinnost zajistit a dodržovat plán výchovy a péče o dítě. Ptám se, podle jakého základního dokumentu nebo návodu, jestli to je jen tak, co koho napadne, kdo to tedy posoudí, nebo jak se to bude řešit. Jak je například ošetřena logopedie, protože řečová výchova je významným prvkem a v počátečním vzdělávání to platí obzvlášť. V kolektivu se sejdou děti z různých sociálních prostředí, řečově rozdílně vybavené. Určitě by vám o tom mohly vyprávět učitelky z prvních tříd základní školy. Já mám jednu takovou doma, takže ta mě informuje dost podrobně.

V návrhu dětských skupin není vůbec zakomponována péče o děti s různými handicapy, a to je také velký nedostatek. Na to ovšem navazuje další vzdělávací povinnost i zdravotnická péče. Možná se spoléhá na mateřské školky, školy, pokud se nepočítá s jejich rušením, tak jak já to vnímám z návrhu zákona.

Netuším, proč je dost opomíjena právě výchova a vzdělávání, když pro děti má v tomto období formující význam. O tom hovořila i předřečnice. Zaměřit se hlavně na hlídání, nebo jen na hlídání dětí je podle mně málo. Myslím, že by bylo efektivnější oprášit kapacitu mateřských škol z devadesátých let, povolit navíc i péči o mladší děti, a tak vytvořit konkurenční prostředí, aby si rodiče mohli vybrat, kam umístí své děti.

Místa pro předškoláky by brzy neměla být tak nedostatková, protože základní školy se velmi snaží o zřízení nultých ročníků před první třídou.

Já vnímám navrhovaný zákon jako něco, co sice může být nouzovým řešením pro současnost, ale výhledově se může stát takovým trojským koněm. Je namístě obava ze salámové metody, jak jsem o ní mluvil, jak kousku prosadit přeměnu uceleného systému vzdělávání na segmenty vhodné k privatizaci, na ryze komerční službu. Dlouhodobý vývoj v oblasti středního nebo vysokého školství dává k této obavě více než dostatečné opodstatnění. Předškolní i základní vzdělávání považuji za klíčový prvek vzdělávání jedince. Proto prosazuji, aby předškolní výchova a vzdělávání byly všeobecně dostupné a pokud možné bezplatné. Navrhovaný zákon je objektivně krokem opačným směrem. Nejen že nevytváří další konkurenční nabídku v případě těch nejmenších dětí od jednoho do tří let, ale dokonce výhledově likviduje jiné formy předškolního vzdělávání, jako to je v případě, to jsme tady slyšeli lesních školek.

Proto navrhuji, aby byl vrácen Poslanecké sněmovně k dopracování. Také děkuji všem, kdo si dali práci se zpracováním pozměňovacích návrhů, které mohou a měly by být pro Poslaneckou sněmovnu dobrým vodítkem. 

Děkuji za pozornost a omlouvám se za délku výstupu.

zobrazeno 1203x, vytvořeno 25.7.2014 17:26

 

Copyright © 2007 Beaver Site Studio Graphic - všechna práva vyhrazena

webdesign, code by Rony

php, redakční systém by Martin Žaloudek